Preambule k sekci Historie, historiografie
Jakub Miklín
V centru pozornosti dějepisců stály už od starověku, kdy lze hovořit o prvních alespoň do určité míry odborných dílech historických, především významné události politických dějin a velké osobnosti vojevůdců a politiků. Orientace na politické dějiny přetrvala v historiografii až do relativně nedávné doby, velkým zlomem byl v tomto smyslu až vznik francozské školy Annales, s níž jsou spjata mnohá slavná jména francouzské historiografie 20. století: Marc Bloch, Lucien Febvre (zakladatelé), Georges Duby, Jacques Le Goff, Philippe Ariés,... Tato škola znamenala naprostý obrat v chápání dějin; oproti tzv. vyprávěcí historii se odvrátila od dějin politických a diplomatických a soustřeďovala se na dějiny kulturní, dějiny každodennosti, sociální a hospodářské dějiny, interakce mezi člověkem a prostředím, historickou geografii a v neposlední řadě na mentality a ideologie. Později došlo v tomto také poněkud jednostranném přístupu ke změně - propojením s historií politickou, což konečně umožnilo plastičtější pohled na lidské dějiny.
Byl bych rád, kdyby v této sekci byly „publikovány“ články zaměřené spíše na témata, která více než kterákoli jiná zajímala také představitele zmíněné školy Annales, a to ze dvou důvodů. Jednak proto, že znám-li sice všechny podstatné události na poli politických dějin, nemohu se přesto zbavit dojmu, že mi stále něco uniká, něco, co by dávalo oněm dějům politickým hlubší smysl životní, něco, díky čemuž bych dokázal postihnout jejich skutečné příčiny a motivy a díky čemuž bych potom dějiny také lépe dokázal pochopit v celé jejich šíři a ve všech souvislostech. Připadá mi také, že dějiny omezené pouze na politiku jsou jaksi odlidštěné. Tím druhým motivem, proč bych uvítal, aby se politika v této sekci objevovala pokud možno co nejméně, je, že jí jsou zaplněny téměř všechny ostatní (s výjimkou oddílu mého kolegy Pavla Rušara Psychologie, sociologie, pedagogika) sekce.
Jelikož se sekce, jejíž preambuli právě čtete, jmenuje Historie a historiografie, neměli bychom zapomínat ani na druhou část jejího názvu – dějiny jsou totiž psány a tvořeny historiky (a historiografy) a bez znalosti jejich tvůrců člověk těžko chápe je samé. Přesto knih (a v dnešní době internetových stránek) o historiografii a historicích je daleko méně, než by bylo ideální. Na těchto stránkách si samozřejmě nemůžeme klást za cíl tento stav nějak zásadně změnit, můžeme však přispět skromným dílem (svojí troškou do mlýna) k postupnému zaplňování této mezery.
Závěrem bych ještě rád upozornil, že přestože jsem výše nastínil svou představu o tematickém zaměření sekce, nebudu nikomu bránit ve zveřejňování příspěvků pojatých jinak, budou-li ovšem v souladu s ideály Sdružení a samozřejmě také – se zákony České republiky.