Preambule k sekci Politika v historii našeho státu
Pavel Rušar
Předně upozorněme na to, že politikou ve smyslu, v jakém jej používáme v této sekci, budeme myslet politiku občanskou, vzniklou ve století 19. Nechceme samozřejmě popřít, že jiné druhy „politik“ tu byly i předtím, ale pokud se k těmto bude někdo vyjadřovat, bude to již v sekci historie, historiografie.
Základním mezníkem a přelomem mezi onou „dřívější“ a občanskou politikou je rok 1848, ono Jaro národů, kdy proběhla buržoazní a demokratická revoluce nejen na území Habsburského soustátí, jehož jsme byli tehdy částí. V tomto období končí epocha agrární a nastupuje industrializovaná společnost, kapitalistická, kdy v čele se ocitá na jedné straně dělník a na druhé kapitalista podnikatel.
Přístupem různých skupin obyvatelstva monarchie, tedy i národů, je položen základ budoucím politickým stranám, v padesátých letech 19. století lze sledovat již první skupiny, které mají jistou vyhraněnou politickou kulturu a vlastní názory lišící se od těch druhých i v dosti podstatných věcech. Můžeme mluvit o táborech, zatímco stavovský tábor neprezentuje vzrůstající nacionalismus 19. století a propaguje spíše zemský patriotismus, pak radikální demokraté jsou již uvědomělými Čechy, ke kterým se řadí jak dělníci tak střední vrstvy. Právě tito jsou zpočátku tahouny revolučních změn. Vznikajícím táborem jsou také liberálové, kapitalisté, kteří se hlásí ke konzervativním hodnotám a jsou taktéž nacionálně uvědomělí. Posledním táborem je pak tábor politických katolíků.
Toto vůbec první rozdělení české politiky je velmi důležité, neboť částečně determinuje vývoj odrážející společnost až do dnešní doby. K tomu je ovšem třeba dodat ještě to, že další tábory se formují díky velkým idejím a hnutím procházejícím celou Evropou, takže jako následek na změny v zemědělství se objevují agrárníci a následkem změny ve městech pak také sociáldemokraté, nutno však říci, že obě tyto skupiny byly dříve součástí táborů národně liberálního a radikálně demokratického.
Přes důležitou epochu ve vývoji naší politiky – tedy přes Národní stranu Staročechů a později i Mladočechů – se začínají postupně vytvářet mnohé politické strany, které se účastní voleb a snaží se tak nejen agregatizovat své zájmy, ale je aktivně prosazovat na výkonné úrovni, co je však podstatnější, už nezastupují celý národ, ale jen jeho část, můžeme mluvit o politické partikulaci. Jednotlivé proudy z národních stran se vyčleňují a vzniká politické spektrum.
Toto spektrum reprezentuje českou politickou sílu až do první světové války a přímo ovlivňuje vznik stran i po ní. Diferenciace na politickém poli je narušena až nástupem nacismu a po krátké obnově demokracie pak definitivně zrušena „mocí jedné strany“, tedy komunistickou diktaturou druhé poloviny století.
Revoluce z roku 1989 přinesla v politice nový svět a v jistém smyslu šlo o rekonstrukce bývalých táborů a hnutí, minimálně v myslích předních politiků; z občanského fóra pak vznikají strany, na nichž můžeme vidět možná nepatrný, ale přece jen odlesk dob dávno minulých. Kromě jasné paralely mezi hnutím sociálních demokratů (vzniklé ČSSD) a dřívějšími stranami podobných názvů, můžeme také sledovat odlesk liberálů v nově se tvořící ODS. Katolický tábor je reprezentován KDU a ČSL, splývající posléze v jedné skupině a i mnohem nedávnější minulost, období komunismu, je reflektována ve straně KSČM. Pozorný čtenář by mě mohl obvinit z anachronismu, strany, které jsem uvedl jsou totiž doposud fungující v parlamentu, což nemuselo být tak jasné hned po revoluci a také jsem vynechal další strany, např. republikány či ODA, které však již skončily v propadlišti dějin vlastně beze slávy.
Avšak v této preambuli chci zdůraznit, že syntézou historie a politiky spatřuji zejména v jejím dopadu na současnost, mnohé kapitoly tedy, které přímo neodkazují na současnost, možná budou vynechávány častěji. Nechť toto není ke škodě stránek, přeji si.
Jeden tábor jakoby svůj odraz nenašel - agrární hnutí. Možná je to dáno skutečně dalekosáhlými změnami společnosti, které proběhly, ale jeho politika jako politika každého tábora se mohla měnit a dobu reflektovat, přesto tento tábor jakoby dostatečně silný nebyl. Touto poznámkou tuto preambuli končím, přičemž tím předesílám, že agrární tábor, minimálně v mých vlastních úvahách, bude v této sekci z důvodu této záhadnosti mírně prosazován jako střed zájmů. Nepochybuji však o tom, že toto se projeví až časem.